Zas v kouři cigaret a dům je uzavřený Tam v rohu pokoje spatřím Bódlerů tvář Sklenice absinth mě sladkou vůní svádí A vyzdvihne mě ke hvězdám Byron a Shelley Už v těch jménech co si tušíš ztracené Generace prokletých básníků Pod tíhou osudu se jejich křídla lámou V komické ironii dnů Na trůně sedí zas Thomas Tourquemada Ty jeho vize mě plní údivem A jak to chodí on na svět přišel slepý Přesto jej spatřil hořet nukleárním chaosem Bolest i vášeň to všechno v jedno žáru Milostná symphonie kterou paganini hrál Upír a rebel co se v tónech hudby vrací) Na rubáš zítřka zapomněl Pod tíhou osudů se lamou Ztracená jména na rakvích Pod tíhou historie stárnou V komické utopii dní Krajiny pekla obraz Hieronima Bushe A ruce v okovech pana Markýze de Sade Prokletý Zodiac a touha která svádí A co jim nedá nikdy spát Tak pravil Nitzche i Arthur Shoppenhauer Zrozen buď nad člověk co božským touhám všem Kazatel smrti nový Kolumbus se vrací A sladký absinth Pod tíhou osudů se lamou Ztracená jména na rakvích Pod tíhou historie stárnou V komické utopii dní:] Pod tíhou osudů se lamou Ztracená jména