Vždycky jsem se rád díval do propasti
Dokud se propast nezačla dívat na mě
První květina své listy k světlu napnula
Poslední mršina svůj osud v rozkladu nalezla
Tak dlouho jsem vdechoval mráz
Až nedokážu znovu zažehnout oheň
Jednou musí všechno skončit
Aniž by začalo cokoliv nového
Jednou se musí všechno rozpadnout
V prach se obrátit a postupně odvanout
Tak dlouho trvala zima
Až nedokážu přijmout jaro