To jemné Co prohořívá hrubým To jediné Co z mého slova zbývá Co pramení a proplétá se hrudí Co i tebou hne a dělá Že jsi živá Jako dloihá vlna Co tiší klokot splavů Se rozlévám A po ramenou stékám A očima se opřu o tvou hlavu Za peřejemi prám A pod ním řeka Vypínám se Prostěradlo v rukou starých žen Svým mizím Nosem ven A kolena ti skrčím do kolen Budu Tvůj kabát, křeslo, šála, peřina Za tvými boky známá krajina Se hřát V dojemném Darovaném chudým V tom jediném Co čas od času zbývá Když jedna spí, je obejmutá druhým Nad vodopádem pták A pod ním ti dva