Vesnice hoří, nocí jdu sám, Zkrátím si cestu přes pole lán, Obklopen dýmem, na konci sil, Ač smysl neznám, jasný mám cíl, Vědomí ztrácím a přece bdím, Vede mě ďábel, tam dolů - k svým. Snad jsem již mrtev, pro tento svět, Satan však sílu vrací mi zpět, Konečně vidím pekelný chřtán, Do žhavých temnot vřele jsem zván. S tělem již nehmotným přicházím blíž, Za mnou se zavírá železná mříž. Jáma pekel, stokrát prokletá, Jáma pekel, krví zalitá. Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem, Roznáším zkázu, jsem démonem. V každém stavení černý oltář, na každém obraze je moje tvář. S hrozivým smíchem vracím se sem, Příznivci ďábla padaj na zem. Černá je touha, bledá však krev, Kdo neni vyvolen, sklidí můj hněv. Marně se pachtí, modlí a sní, Démonem stát se ne každý smí. Posedlí vztekem vesnici boří, Marně vše dělají, marně stoh hoří!