Býval jsem vektorem svých včerejších vin Příliš dlouho zkoušel, co všechno vydržím Teď jsem beztvaré nic – balónek helia Už jsou to roky, co jsem seknul s hulením Někdy od té doby si s tátou zase rozumím Pane Moliére, pořád hraju Antonia tak tu svítím a koukám dolů Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů Neumím čekat klidný jak beduín A pořád jsou tu lidi, kterým málo rozumím... Eduarde, to sotva bude tvoje vina Miluju mámu a věřím, že to ví... Pořád pevně doufám, že říkat se to naučím Matyáši, saj život jako Kiselina tak tu svítím a koukám dolů Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů A tak tu svítím a koukám dolů Jak nad Betlémem hvězda pomalu dohořívá Asi už není třeba nikomu svítit na cestu domů