Už jen měsíc se toulá ve skalách Naše stopy déšť už dávno splách A já vím, že někde v puklinách mne ještě kousek zbyl A že ho nevyplaví žádnej déšť, co byl Už jen měsíc nad převisy skal Tou dálkou na mě zapískal A moje srdce běží za tím hvizdem jak smyslu zbavené Aby naposledy spočinulo v kamenech Tenkrát v ráji nechtěli jsme propást Žádný pramen, z kterého jsme mohli cestou pít Jenže jednou před každým z nás otevře se propast Jednou každý z nás do ní musí sestoupit Už jen měsíc bloudí labyrintem skal A já ho prosím, aby mě svým šípem sklál Ať jehla nejstrmější poslouží mu jako ostrý hrot Nejtěžší viklan, ať přikryje můj hrob Tenkrát v ráji. Už jen měsíc dotýká se skal A já ho prosím: "Svoje světlo zkal!" Ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop Teď když místo nebe hlína je můj strop