Jsou věci, kterým nelze se vyhnout Na které vždycky zůstaneš sám Jsou břemena, která nelze, než zdvihnout A nést je životem dál Jsou cesty, kterými musíš se probít Protože každá jiná vedla by v kruh A pak navždy na jedné z orbit Člověk by kroužil jak hejno much Jsou věci, kterým musíš se vzepřít A zas jiné, kterým nutno se poddat A je na tobě, kdy zůstaneš ve při A kdy se odvážíš ruku ke smíru podat A kdy se odvážíš zachránit sebe Protože padneš-li, zahyne svět A máš-li dost sil, ze země seber Každého, kdo bude se slabostí chvět Žádná z mých slzí tě neobměkčí... Žádná tě neobměkčí... Jsou tak strašlivá hnutí citu Že pukají světy do hloubi jader Přesto přeješ si- ještě být ještě být chci tu I když rvou srdce zpod ňader Je dobro tak velké, že spatřit ho nelze Aniž ho může pochopit mysl Jen občas ho zahlédnout skrze Bolest, jež zdánlivě nemá smysl Žádná z mých slzí tě ne ne ne neobměkčí Tě žádná z mých slzí tě neobměkčí Žádná z mých slzí žádná žádná žádná Žádná tě neobměkčí... Žádná z mých slzí tě neobměkčí Tě žádná žádná žádná Jsou věci, kterým nelze se vyhnout Na které vždycky zůstaneš sám Jsou břemena, která nelze, než zdvihnout A nést a nést ta da ... ...ta da.