Bože, Ty víš, že bolest někdy vyvěrá Hloub než z pekel, hloub než z podpeklí A já se snažím sebrat na dně z ran A nepřidat k těm, co utekli Bože, Ty víš, jak těžko uvěřit, že čas Vládne zapomněním jako mečem kat Ještě hladit uši odřený a už nastavit krk zas A vysvětlení nežádat a nečekat Ono to stejně občas zabolí Je v každý ráně aspoň jeden srůst Tahám si prohry jak lístky z tomboly Vždyť jen prořezanej strom může vejš růst Bože, Ty víš, jak srdce na dlaň vytáhnout Hloub než z žeber, hloub než z podžebří Skálu v cestu dát mi, poručit s ní hnout A když to svedu, tak mi pošleš milost dřív Ono to stejně občas zabolí. Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil Vydržet a k odchodu se nesnížit Když svět se v slzách v jednu skvrnu slil Když bolest nepoleví, učit se s ní žít Ono to stejně občas zabolí.