Dem plout, do místa bez těch pout
Ukážu ti každý kout
Jenom to chtít a jít se mnou
Neřeším kde oni jsou
Myšlenky dláždí mi cestu tmou
V sobě mám pocity, pocity lžou
Myslíš že prominu, myslím že nou
Slzy a řev, jen slzy a řev
Tam kde jsi umřel teď roste mech
Všechno je správné, ale něco ne
Pravda a lež jsou tak naředěné
Všechno jak má být, ale já nevím kde
Chvíli jsem tady a pak zase jinde
Vracím se, cesta je myšlenek břeh
Fejkeři ptají se "brácho jak je?"
Věřte mě, nebo nechte mě
Můj svět je, takový jaký je
Nepatříš tam
Protože jsi koště a moula a k tomu ještě bereš
Vím, že stejně všichni zemřeme
Ale jde o to jaké dosáhneš úrovně
Už nevidím tě, jen doby minulé když... vzpomínáte...
Cejtím se tak sick
Do vašeho světa nechci patřit
Asi nepochopili že nejdu vlastnit
Nezapomenu na ty co dali facky
Smrt mě sleduje ze tmy
Pálím cigára a polejvám texty
Oni nesundaj masky, oni nesundaj masky
Nezapomenou to jméno
Který dávalo návod jak ojebat zákon
Pocity byly málo
Proto utekla dávno
Nezapomínám svuj slib
Nezapomenu na to že jsem byl nic
Hodnoty důležitý
Řekni mi co chceš víc...
Čas minulý je utopen ve mě
Fotky vybledlé a to víno je na dně
Ať zvedne ruku ten co se necítí špatně
A fakt ne, zapomenout nejde tak snadně
Často vidím tě ve snech
Všichni mi dávají respekt
I když nejsem best (ne)
Tak si ho nechte
A radši dál ceňte ten fejk rap a běžte (pryč)
Chci daleko od všeho a všech
Sebrat se, odplout na prázdný břeh
Zpět se nevracet minimálně deset let
A jenom utrácet než skončí svět
Zapomenout nechci na její oči a věci
Co přinesly mi štěstí
Na všechny ty společné chvíle a polibky
Kdy znamenala pro mě celý vesmír...
Jsem víc než dál...
A proto, svoje oči zakrývám
Víc než dál...
Tak moc že už, nevím jestli vzpomínám
Nebo zapomínám...
Vzpomínám, nebo nezapomínám...
Vzpomínám, nebo nezapomínám...
Vzpomínám, nebo nezapomínám...
Vzpomínám, nezapomínám...