Hladiny vod podél cest V lesích u nás kreslí struktury Zaříznuté staletím do krajiny Potáhnu se šerem s perem psát do nich Podám ruku křovinám Podzimní van zrána, i když dýchá jaro Tíha mokrých par vláčí pozdní zbytky Zbytky sněhu v póry hornin A bledé květy hle v opuštěných stavbách V samém srdci lesa On Měsíc nad nočními stráněmi Nejde spustit z očí, to bych nepřežil Vánek zrána dýchá tak živě To kmitají tisíce skoro přeludů životem V každé stopě je čemu se klanět Jaké vůně brát si za své Na kraji těch nejstarších zahrad