Smutný, šťastný
Každé ráno ten dělník vypadá
Beznadějně prázdný
Se večer zpátky domů vrací
Píchačky cinknou
A on vyjde ze dveří
Tisíce takových
Večer fabriky zvrací
Tramvají domů
S jedinou myšlenkou
Na teplou večeři
A ráno znovu, znovu, znovu, znovu...
Nechápu tě, nejčernější proletáři
Miluju tě, tak jak ty miluješ mne
Jsi svatý s propocenou svatozáří
Jsi svatý a nevíš hodiny a nevíš dne
Jenom ty
Rozezvučíš sirény a zvony
Rozhazuješ žhavé
Tmavě modré špony
Cítíš se plně
Ve své epizodní roli
Jsi šťastný
Plný, velký, velký, velký...
Malý jsi, malý
Jak stárneš před modlou roboty
Smutný, ano jsem smutný
že nechápu tvé neděle a soboty
Rukávem ze staré košile
Vyleštíš Baťovy šněrovací střevíce
Dvěma prsty ukážeš
Ke štítku promaštěné čepice
A jdeš
Je mně smutno a nehledám rým
Jdeš se přesvědčit
Jak tě nechápe tvůj vlastní syn
Pak se vracíš
Smutně rozřežeš
Týden staré noviny
A vší silou všechno
Nabodneš na záchodě na hák
A křičet budeš, křičet –
Klid, klid, klid, klid, klid!
A já kolem tebe projdu se zavřenýma očima
Ani nevíš, jak dobře znám tvůj byt
V pondělí tě potkám ve starém saku
Záplatovaném starou celtou
A vonět budeš jako před týdnem
Salámem, solvinou a meltou
V pondělí, stejně jako v pátek
V pondělí, stějně jako v pátek
Starý budeš, starší
O jeden jarní svátek
O jeden jarní svátek...