Dva krátký černý sonety, Jen pár slov, sotva do věty, Několik veršů v tajný schránce čísi paměti . Dva cáry zašlý viněty, Dvě krátký básně prokletý Jednou tu po nás nejspíš zbydou a nic víc. Jedno je jistý, zatím jsi lásko ještě mladá A těch pár veršů vůbec tě trápit nemusí, Proto neztrácíš svůj zvláštní úsměv sladký subrety, Když se řítíš v drážce věčný rulety I když jen na chvíli tudy nejspíš lásko poletíš. A já nechci nic víc, než tu krátkou chvíli u toho být. Já nemůžu mít už víc, když s tebou stejný sny sním. Jak svíčka, která zhasíná I báseň, která začíná Jednou svý zbraně odevzdaně složí do klína. A krátká strofa nevinná, Dvě zátky nejspíš od vína, Někde tu po nás možná zbydou a nic víc. Jedno je jistý, zatím jsi lásko ještě mladá A těch pár veršů vůbec tě trápit nemusí Cožpak necítíš? Pořád schází lásko tečka za větou A já píšu dál tu báseň prokletou I když jen o růžích, které nejspíš přes noc odkvetou. Já nechci nic víc než tu krátkou chvíli u toho být. Já nemůžu mít už víc, když s tebou stejný sny sním.