Láhev napůl je dopitá Na stole hrob mrtvých těl nedopalků Láska věc je tak nejistá Jak hlava na popravčím špalku Tak třeba výheň tvých plamenných vět Už tak nehoří a co víc – přestává hřát Kam se ty plameny jen vytrácí Vždycky je těžký říct čí je to vina Kdo tě však zlaťáky dnes uplácí Zítra může být tím kdo tě stíná To pak se v žáru těch plamenných vět V popel proměníš taky ty – jako dnes já Stačí se v zemi tvých slabých míst Do toho dát Co bude k mání vzít a vydrancovat V zemi tvých slabých míst Pomalu plížit se podél zdí, Ve tmě přikrytou tvář Ve tmě přikrytou tvář Všecko co třpytí se můžeš mít, Dokud bude co brát Dokud bude co brát Jenže copak až k ránu práh Věřitelé zlostně překročí? Poznáš, že se tvý kolo štěstí netočí