Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury.
S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory.
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná
A že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
A pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou jež krávy zabíjí
A odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali
A když ji vedli městem všichni kolem volali,
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
Teď na své cestě poslední, do pekla poletíš."
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
A v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
Sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
V noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
"Je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění",
A všichni křičeli jak posedlí,"na šibenici s ní."
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
Pak z tribunálu povstal starý soudce vážený,
"Je přece v knize psáno nenecháš čarodějnici žít,
A před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít."
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou,
A její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou,
"Pohrdám vámi neznáte nic nežli samou lež a klam,
Pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám."
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici,
A všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
A ona stála bezbraná, však s hlavou vztyčenou,
Zemřela tiše samotná pod letní oblohou.