Když jsem se z pole vracela, Dva havrany jsem slyšela, Jak jeden druhého se ptá: Kdo dneska večeři nám dá? Kdo dneska večeři nám dá? Ten první k druhému se otočil A černým křídlem cestu naznačil, Krhavým zrakem k lesu hleděl A takto jen mu odpověděl A takto jen mu odpověděl: "Za starým náspem, v trávě schoulený A nikdo neví, že umírá, Jen jeho kůň a jeho milá. Jen jeho kůň a jeho milá." "Jeho kůň dávno po lesích běhá A jeho milá už jiného má, Už pro nás bude dosti místa, Hostina naše už se chystá. Hostina naše už se chystá." "Na jeho bílé tváře usednem A jeho modré oči vyklovem, A až se masa nasytíme, Z vlasů si hnízdo postavíme. Z vlasů si hnízdo postavíme"