Jaký jsou naše obrazy
Perletě nás obnaží
Jaký jsi ale ty?
Zůstáváš stále stejný
Na oko chlapec usměvaví uvnitř ale temný
Podejte někdo skalpel ...a pak si do mě vejdi
Pak si mě otevři .a čti mě jako knihu
Pomoc tomu údivu jsem koněm na dostihu
Účastním se závodu abych si uvědomil
Že tu stále žiju... že jsem to stále já
Kdo vnímá silně rozdíly když jaro střídá zimu
Já znám ty návraty . do prázdnýho bytu
Kde vládne jenom chlad... a ty se choulíš v klidu
Aby zase popřel vinu v tomdle příběhu
Kde má volba hlavní roli
A štěstí stále mizí
Pomalu a bez zábran jako bublinky Coli
V ložnici je tma ... ve skříni vládnou moli
Jsem to já a nebo on kdo samotu si zvolil??
Tak jsem to já a nebo on kdo samotu si zvolil??
Madam... nemůžu s váma nikam jít
Padám ...někdo přestříhnul tu nit
A já teď nevím . jestli můžu žít
Když neznám konec ...a ani začátek
Madam ... nemůžu se otočit
Padám ...velkej je my byt
O jedný místnosti
Hlaďte mě výsosti
Hlavně teď na jaře
Když tak voní květy
Zahlíd sem venkovní světlo .
Holí větve a teplo a jaro co si nepočkalo
A proto přišlo dřív samo mezi činžáky
Přímo na oběd jako láska pro oběť
Přišlo si jako dítě nečekaně pro něhu
S tváří ze sněhu .a pršelo na podlahu
A já ho chtěl pozvat dál ...
Ale pak vzal jsem kabát a do zahrad s ním utíkal
Venkovní alej .chodník .špinavej sníh
Co taje ... lana tramvaje a slunce ve vočích
Přesypávám otázky jak hodiny
A přes sklo .vybírám sví nostalgický vteřiny
Který my vzali víc než dali
A přesto... tolik zaplnily popraskanou kádi
Buďme rádi .že květy jsou při zemi
Jako my . ty a já a spící mezi zdmi
Madam... nemůžu s váma nikam jít
Padám ...někdo přestříhnul tu nit
A já teď nevím . jestli můžu žít
Když neznám konec ...a ani začátek
Madam ... nemůžu se otočit
Padám ...velkej je mi byt
O jedný místnosti
Hlaďte mě výsosti
Hlavně teď na jaře
Když tak voní květy
Už je to znovu tady .
Roztály zimní ledy
A já si zase představuju ruce mího dědy
Dědy co má zdraví děti přesto je teď sám
Vztahy sou zvláštní ...proč vám to povídám?
Znáte to přece taky... obrazu často chybí rám
Jaký jsou jsou asi mraky .plující nad Jizerky
Jsem pár minut v klidu... chci myslet na rodinu
Ne zas jenom na to .jak jsem strávil zimu
Čekal jsem teplý vítr... on rozehřál my ruce
Proč mě ale studí .moje vlastní srdce?
Ach moje milá ...prej musíme být dva
Abychom mohli splodit .dalšího člověka
Prej musíme být dva ...a to ve světě
Kde snad vládne náhoda
Jsme samy součástí?.jsme něčím prokletí?
Nevolám cizí dojetí
Chtěla to moje máma ...chtěla to příroda