Teď víc, víc než kdy dřív, vnímám, jak spěch do žil se vkrádá. Můj sen se rozplývá, když neúspěch mi účet skládá. Jak smíchu ubývá, a to zvlášť pak upřímného, Chci víc, víc než kdy dřív, žít podle svého. Já mám už dost těch dní, kdy jsem, jak bloud životem kráčel, Kdy lásku nevšední jsem jenom bral, zpět nepřinášel. Já bát se nehodlám už ani zítřku nejistého, Chci jen už napořád žít podle svého. Dám sbohem všem svým pochybám, A srdcem vést nechat se dám. I kdyby pád osud mi přál, Dokážu vstát a půjdu dál. Já nechci víc než jenom žít – žít podle svého. A pak bez výčitek až cesta má dosáhne cíle, Já rád bych sobě řek, že užíval jsem každé chvíle, že smích mě vyléčil a zahnal stíny všeho zlého, Jak rád bych z plných sil žil podle svého. Jak dál poznáváš sám sebe blíž V tom pravé já prolomí mříž, Osvobodí tvou duši z pout, Co nutí nás vždy s proudem plout Pak začneš víc, víc než kdy dřív, žít podle svého. Žít podle svého.