Všechny chvíle za mnou
Vytvořily mi svůj vlastní stín
Dokážu být lepší?
Musím se stát lepší, než předtím
Není touha být lepší jenom obyčejná chamtivost?
Nebo obava? Strach?
Co když to všechno, za čím se tak ženeme vlastně vůbec nepotřebujeme
A možná ani nechceme ...
A co když všechno to, co hledáme, máme už dávno v sobě.
Často soutěžíme o medaile pozornosti,
Jenom proto abychom ostatním dokázali, že jsme vyhráli.
Přitom nevidíme to, že nejvyšší cena, kterou lze získat je ctnost.
Otevři oči.
I když je občas všude tma, tak vidím pořád boha v ní
No cejtím v hloubi duše chlad, když jsou lidi tak ohavný
A mluví z tebe strach nebo ty látky, co tě pohání
I když je život někdy zmrd, stejně má všechno co má mít
Hledám mír, sorry všem, co chtěli, abych pořád řval
Může za to věk nebo to, že mám, to co jsem si přál
Slova svý, píšu né proto, abych byl v očích král
Ale spíš, aby zůstal odkaz, až se podívám
Nevím kolikrát, vzbudím se v tomhle světě, než to vzdám
Nevím kolik z vás, vidí ty věci stejně jako já
No stejně hodlám to psát dál, i kdyby zůstal prázdnej sál
Šestadvacet let a každej moment žít mi za to stál
Když zavřu oči vidím slova, slyším život, není zlej
Jen člověk někdy chová se špatně, když nevidí směr
Často přišel mi osud nefér, když jsem byl uvízlej
Ale nikdy né tak moc, abych byl práskat na fízlech
Utíkám, nesnáším stát totiž dlouho na místě
Nevidím ty lidi žít, ale přispívat na sítě
Dostal jsem dar, že můj hlas zní o trochu víc hlasitě
Tak se jen snažím poslat dál k lidem to jak já vidím svět