Vzpomínám na časy,
Kdy jsem jako malý dítě snil o tom,
Co teď žiju skoro každej den.
Neměnil bych vůbec nic na tom,
Co jsem zažil, věřím tomu,
že můj život má správnej směr.
Ale občas bych se vrátit chtěl,
Na chvíli vrátit zpět, zase vidět svět očima dítěte,
Chvíli nemít stres a nehrotit ten cash,
Neslyšet faleš skoro v každý větě.
Protože když to vidím kolem, často nechápu,
Lidi se vraždí navzájem kvůli pár zlaťákům
A lidi nenáviděj se i kvůli barvám,
Zapomínaj na to, že je život dar nám.
Když se podívám kolem, ta
K vidím nenávist za rasu, za barvu, za víru, za úspěch a zisk.
To co z nás dělá lepší lidi není účet v bance,
Ale spíš činy a taky tolerance.
Svět dokáže být někdy fakt zlý místo,
No i přes to tu miluju být,
Je mi líto, že lidi nepřejou nám mít to,
I přes to dál musíme jít.
Často mám v životě temno, taky zapomínám,
Snažím se mluvit k Bohu, ale neodpovídá.
Nesnášet je pro mě často lehčí než to mít rád,
No a být sám sebou je pro mě vyšší plán.
A je primitivní soudit lidi na povrch,
Stejně nás všechny čeká po životě smrt.
Nenechám, aby můj život řídil strach,
Barva kůže ani rasa pro mě není vrah,
Ani víra nebo sexuální orientace,
No když slyším tupý názory,
Chce se mi zvracet.
Vidím lidi jako lidi a bez segregace,
S hlavou ve snech stíhám nohy na zem vracet.
Už se nechci ztrácet,
Jdu za světlem v dálce cestou,
Na který není nic bez práce
A dám přednost lásce radši než válce,
Tak žij a nech žít, tolerance.
Svět dokáže být někdy fakt zlý místo,
No i přes to tu miluju být,
Je mi líto, že lidi nepřejou nám mít to,
I přes to dál musíme jít.