Do vlasů sednul ti motýl jak uvadlý list Najednou je z tebe knížka, co nemůžu číst Po všech těch ránech, kdy slunce nás nechtělo znát Po všech těch probdělých nocích teď najednou mám jít spát Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já Po tmě si maluješ oči a upíjíš čaj Tanec, co tvé prsty po létech nazpaměť znají I slunce se rozhodlo, že se dnes rozední Že ze všech těch probdělých nocí je ta dnešní poslední Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já Ty jsi to jediné, na čem tu záleží Bez hradů, bez zámků, bez nebes, bez věží Marnivá, divoká, chytrá i smyslná Ty jsi to jediné, co tady smysl má Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já Chtěl jsem už do smrti hrát jen na bílý klávesy, já Zpívat si s tebou a řvát, že život nás neděsí, já Že život nás neděsí, já Že život nás neděsí, já