Žila a byla jen pro rodinu. Pak řekla dost, teď si odpočinu. Ale stále se neměla k činu, Inu zodpovědná žena. Životem zmražená. Jsou. V blízkosti neprůchozích stěn. Pár cizích žen. Jsou. Popíjí kávu a kouří jednu za druhou. Je všední den, pondělní ráno. A do oken, ač zakázáno, kouká. Jsou. Na cestě s igelitkou. Jen o patro delší trasa, Jen o hladový krk víc, Jen sýry na místo masa, jinak nic jinýho. A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví. Ti, kteří nemaj pochopení a tak se diví. Co žena zmůže s líným mužem? Co žena lapena v síti cítí, co má? (Doma). Jsou. Pokoje plné smíchu. V tichu jejich žití doléhá. Tak nějak doufají, že slzy zatají. Pak ranní tramvají utečou. A z práce domů zase těší se. Na chodbách míjení a prázdný sklenice. Tyhlety sousedky na pavlačích. Jsou. A to jim stačí ke štěstí. Je matka od dětí a nemá ponětí, že brzy odletí jí. Anebo má, ale je s tím smířená. Žena. Co žena zmůže s líným mužem? Co žena lapena v síti cítí, co má? (Doma).