Zas jednou za sto let, Je můj podmořský svět Jako krasohled. Dnes naposled! Zas dýchám z plných plic, Jsem vítr plachetnic, Jestli zmizíš, tak nebudu už nic. Už nic! Den potápí se níž. Svému konci blíž, blíž. Zmizíš-už se nevrátíš! Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí, Co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý, Co na východě vychází... zapadá! Zas jednou za sto let, Je můj podmořský svět Jako krasohled. Dnes naposled! Zas dýchám z plných plic, Jsem tichem blýskavic, Jestli zmizíš, tak nebudu už nic. Už nic! Den potápí se níž. Svému konci blíž, blíž. Zmizíš-už se nevrátíš! Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí, Co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně slunce mý, Co na východě vychází... zapadá! Mně to dochází-jsi mého Slunce štěstí, Co mě provází! Tak mě napádá-jsi vlastně Slunce mý, Co na východě vychází... zapadá!