Rozečtená knížka
A kafe tři dny nedopitý
V neumytým nádobí
Mi zkameněli trilobiti.
Dávno už nesnažím se
Chytit do života druhej dech.
Co udělat dnes,
To můžu udělat i za tři roky.
Vývoj není pro lidi
Vývoj je pro prvoky.
Já se měnit nedovedu,
Tak si kecy na koledu nech.
Vždyť žijeme tak krátce, krátce,
Tak proč svý okamžiky ztrácet, ztrácet.
Pitomost má jako je práce, práce,
A počítání kdo víc placen.
Vždyť žijeme tak krátce, krátce,
Tak proč svý okamžiky ztrácet, ztrácet.
Tím, že o funkce budem rvát se, rvát se,
Ambice není dobrej rádce.
Dík ambicím,
Vstříc infarktům a mrtvicím.
Pojď se toho zříct, vždyť víš to taky
Známo, že je, že dostanem, co si přejem,
Když nebudeme chtít nic.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
šetřím dech.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
Jedu na volnoběh.
Historie praví, že kdo vystrčí hlavu z davu,
Ostatním je za vola nebo za dojnou krávu
A kdo míří nejvýš,
Toho nejspíš čeká ten nejdelší pád.
A tak nejdu za sny,
O než by se zuby vylámaly,
Stačí mi ty malý, ty co atrofovaly.
A kdyby se mi nezdály ani ty,
Tak moh bych klidně spát.
Vždyť žijeme tak krátce, krátce,
Tak proč svý okamžiky ztrácet, ztrácet.
Tím, že furt jenom budem splácet, splácet,
Věci, co necháme na skládce.
Vždyť žijeme tak krátce, krátce,
Tak proč svý okamžiky ztrácet, ztrácet.
Tím, že furt někam budem hnát se, hnát se,
Stodvacítkou na padesátce.
Dík ambicím,
Vstříc urnám a nemocnicím.
Pojď se toho zříct, vždyť víš to taky
Známo, že je, že dostanem, co si přejem,
Když nebudeme chtít nic.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
šetřím dech.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
Jedu na volnoběh.
Na na na
Na na na
Dík ambicím,
Už jsme z toho na palici.
Pojď se toho zříct, vždyť víš to taky
Známo, že je, že dostanem, co si přejem,
Když nebudeme chtít nic.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
šetřím dech.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
Jedu na volnoběh.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
šetřím dech.
A tak nic nechci, neplánuju, neřeším,
Jedu na volnoběh.