Když básník neví Hýčká střepy Asi je unavený, možná slepý Přesto se snaží cítit vítr Po délce ráhen Plachta je stažená Dotknu se ramen, jestli to stihnu Máš v sobě to, co mám rád na ženách V mý hlavě najednou, Tvůj obraz se vzal Si moje první, i poslední Neptal se, ani neklepal Z hlavy tě nepustím Až příliš toužím Z hlavy tě nepustím Si uvězněná Z hlavy tě nepustím Za noci v bouři Tvůj poklad ukryje na navěky oceán Když básník neví Křídla něhy V kajutách lodí, často se hodí Nebe se mění, sílí vítr Po délce ráhen, plachta je stažená Uhasit plamen, už těžko stihnu Máš v sobě zlo, si krásná, zkažená V mý hlavě najednou, Tvůj obraz se vzal Si moje první, i poslední Neptal se, ani neklepal Z hlavy tě nepustím Až příliš toužím Z hlavy tě nepustím Si uvězněná Z hlavy tě nepustím Za noci v bouři Dvě lodě půjdou ke dnu, my dva, ty a já!